Jazyky Indie

Indické jazyky patří k několika významným jazykovým rodinám. Dvě nejdůležitější jsou indoevropská (70 % Indů) a drávidská (22 %). Další jazyky, kterými se v Indii mluví, patří zejména k austroasijské a tibetobarmské rodině; kromě nich se zde nachází několik izolovaných jazyků.^[1] Kromě příbuznosti uvnitř jednotlivých rodin mezi jazyky Indie existuje i řada společných rysů vzniklých vzájemným ovlivňováním po dlouhou dobu, tento tzv. Indický jazykový svaz bývá uváděn jako typický příklad jazykového svazu.

Základním úředním jazykem Indické republiky je hindština; angličtina se uznává jako vedlejší úřední jazyk.^[2] Indická ústava o tom říká: „Úředním jazykem Unie je hindština psaná písmem dévanágarí."^[3] Ani indická ústava, ani indické zákony nespecifikují národní jazyk,^[4] i když tímto termínem jsou někdy označovány (bez právního základu) jazyky vyjmenované v osmém dodatku indické ústavy.^[5][6]

Různých mateřských jazyků najdeme v Indii několik stovek;^[7] sčítání lidu v roce 1961 zjistilo 1652 jazyků^[8] (Ethnologue jich vyjmenovává 415). Podle sčítání v roce 2001 je v Indii 29 jazyků s více než miliónem mluvčích a 122 jazyků s více než deseti tisíci mluvčích. Tři tisíciletí jazykového kontaktu vedla k nezanedbatelnému vzájemnému ovlivňování čtyř jazykových rodin Indie a jižní Asie. Dva dorozumívací jazyky hrály v indických dějinách zvlášť významnou roli: perština a angličtina.^[9]